Už jste slyšeli o komunitních zahradách, trendu pěstování ovoce a zeleniny, který se stává fenoménem? Bydlíte v paneláku uprostřed velkého sídliště, bez balkonu, lodžie, zahrady, pozemku? A představa čerstvé zeleniny, ovoce, bylinek či drobných plodů je pro vás jen vzdáleným snem? Dnes již nemusíte snít, právě proto tu jsou komunitní zahrady.

Co to jsou komunitní zahrady? Ve stručnosti by se dalo říci, že se jedná o zahradničení mezi paneláky. Na pronajatém, častokrát zanedbaném prostoru vznikne zahrada, kterou společně obdělávají obyvatelé žijící v okolí, v panelákových sídlištích. Nejenom, že si vypěstují čerstvou zeleninu, ale naváží i kontakty a vzájemné vztahy.

Kde se vlastně komunitní zahrady vzaly? Komunitní zahrady začaly vznikat kolem roku 1820 ve Velké Británii, a to v souvislosti s lidmi, kteří díky industrializaci přišli o práci a potřebovali jídlo pro přežití. Paradoxně, za vznik komunitních zahrad může průmyslová revoluce, respektive její následky. Když se na konci devatenáctého století a v období velké hospodářské krize ve století dvacátém objevily komunitní zahrady v USA, opět pomohly lidem v nouzi. To samé platilo také o komunitním zahradničení ve zničeném Německu, po konci druhé světové války.

Komunitní zahradničení zažívá velký návrat, ovšem není spojeno s nedostatkem potravin, nýbrž s kvalitou, a to nejenom potravin jako takových, ale především s kvalitou života. Hlavní myšlenkou je využití nepotřebných ploch a jejich přeměna ve společenský prostor, v němž se pěstuje zelenina, ovoce a bylinky. Přidanou hodnotou je posílení sousedských vztahů a vzájemná pomoc. V době, kdy si nejsme jisti kvalitou prodávaných potravin, představují komunitní zahrady jedinou možnost, jak si vypěstovat vlastní zeleninu či bylinky a mít tak kontrolu nad tím, co jíme.

Komunitní zahrady vznikají i u nás, většinou jako aktivita neziskových organizací a spolků. Vzniku zahrad přispívá i projekt a záměr konzultovaný s městem nebo městskou částí. Díky tomu mohou komunitní zahrady vznikat na městských pozemcích.

A jak vlastně taková komunitní zahrada vypadá? V České republice se uchytily dvě podoby komunitního zahradničení. Jednak můžeme na pozemku vidět velké speciální pytle, které jsou umístěny na dřevěných paletách. V každém pytli je zemina a slouží k pěstování jednotlivých rostlin. Nájemce pak platí nájem za každý pytel. Pronájem jednoho pytle stojí od pětiset korun za rok. Druhou variantou je společná zahrada, tedy velký pozemek se záhony, rozdělenými jen cestičkami a malými plůtky.

V našich krajích se s komunitními zahradami častěji setkáme ve velkých městech, jakými jsou například Praha, Brno, Ostrava, Plzeň nebo České Budějovice. Ovšem stále častěji jsme svědky toho, že komunitní zahrady vznikají i v menších městech, třeba v Lanškrouně, Havířově, Českém Těšíně, Hrušovanech, Chomutově, Mostě, Mnichově Hradišti, Turnově atd. O komunitní zahradničení, ať již formou zahrad jako takových nebo jen komunitního kompostování, se zajímá stále více obyvatel našich měst.

A co vy? Už máte svůj záhon, pytel nebo bedýnku pro komunitní pěstování?!